Thoughts, feelings

Heh..what?

6. října 2013 v 19:12 | Miss Nothing
Tralalá, tralalí.
Yes, už je mi lépe, než u minulého článku. Mnohem lépe.
Teda, není mi dobře po té fyzické stránce, rýma, kašel, jaksi se mi motá hlava..
Co na tom, na tom už tolik nesejde..
Když je mi líp po té psychické stránce. Ne, možná stále 100% nevím, co chcu. Ale vím, kde se pohybuju...Snad
Nikdo neví nikdy nic jistě, mám strach. Ale menší.
S těma motýlkama v břiše.
Těžko se pořádně přemýšlí... :)
Ale klepu, pořáááááááádně klepu!

Don't know what to think

29. září 2013 v 18:47 | Miss Nothing
Maybe I just think too much..

Nicméně, na tom by nemělo být přece nic špatného?
Problém je v tom, že s tím, jak pomalu přichází podzim, tak stejně přestávám...tušit, co vlastně chci.
Co vlastně dělám.
Kdo jsem.
Co si myslet.

A je to dost na nic. Všechno je tak..matoucí.
Je to v signálech. Ale každý čte přece signály jinak. Všichni vidíme všecko jinak.
Tak jak mám sakra tušit, jak to myslíte..?
Z toho přemýšlení nad vším mě už bolí hlava. Jasně, rozhodnout se. Bylo by nejlepším řešením.
Ale když já nevím.
Jsem zmatená, v rozpacích. A nechci se rozhodovat. Bojím se stát na té křižovatce. Už příliš mnohokrát jsem se zmýlila, vybrala si špatnou cestu. Co když to tak dopadne zase...

Tralalá..zpět anebo jo..?!

11. září 2013 v 20:22 | Miss Nothing
Dobrý večer!
Omluvám se za dlouho absenci, ale nějak jsem se sekla. Mezi realitou a minulostí, což jsou prázdniny... Brouzdám někde ve výškách a prostě se mi nechce spadnout dolů. Uznávám, že jsem teď nějak neměla čas a ni chuť porkačovat v blogu. Své oblíbené jsem však četla, ačkoliv komentářů jsem taky moc nezanechala. Moc se omlouvám za svou lenost, ale je to těžká nemoc!

Prázdniny byly bombastické, i když pár nepěkných věcí se taky stalo. První jsem byla na táboře a..popravdě nešťastná se z něj vracela. Proč? Odpověď je jednoduchá. Kamarád! Který pro mě bohužel znamená víc než jen to. A že já su blbec, takž řeším způsoby fakt divnými způsoby. Jak? Měním si barvu vlasů! Takže po tom, co máte pocit, že jste ztratili kluka, co ho máte strááášně moc rádi, a zároveň nejlepšího kamaráda, prostě každý udělá nějakou blbost. A já si odbarvila vlasy.. Jako být blond je můj sen už dlouho, ale tady jsem to asi přehnala.

Pak jsem jela s našima na rodinnou dovolenou. Projeli jsme značnou část republiky, střední Čechy, severní, nakonec zpátky k nám na Moravu. Nebylo to špatné, jen.. jsem už asi stará na dovolené s rodiči.
Nějaký čas ztrávený doma, s přáteli.
V srpnu do Chorvatska. Což bylo parádní. Moře, hory, slunce, historické město. Mělo to všechno. Nejela jsem s rodiči, ale se sestrou a přáteli, o což to bylo lepší. Větší volnost. Pohoda :)

Ale sůl a spousta slunce dala zabrat mým vlasům. Jsou teď vysušené a tak nějak si nejsem jistá, jestli tu blond (nebo jak přesně tu barvu nazvat) ještě chci. Jakože spíš ne. Takže obarvit, ke kadeřnici ostříhat, čekat na spousty keců lidí okolo, proč jsem to zase změnila, když jsem to tolik chtěla. Ách. Nicméně, musí to být, ty vlasy chcu ozdravit! Držte palce, ať vydržím zas nějaký čas bez barvení! Jsem v tom fakt strašná!
Nějaký rady na dobré masky nebo přípravdy na vlasy? Ozkoušené a fakt účinné? Chci to dát do pořádku :)

Out of my head..

22. července 2013 v 9:31 | Miss Nothing
Omlouvám se za dlouhou nepřítomnost, ale jak jsou ty prázdniny, nějak nestíhám. Doufám, že si je užíváte :)

Proč člověk dělá něco, co tak necítí..? Mně to nedává smysl.
Akorát je to podnětem pro toho druhého. Vždyť on trpí. Uvědomuješ si to vůbec?
Ne, možná nechápe, co je to za cit.
Jednou citlivý, chápavý, dokonce skromný a obětavý. V druhé chvíli myšlenkama jinde, nechápavý, lhostejný.
Kdo se v Tobě má vyznat?
Mě to bolí. Ale něco ve mně mi napovídá, že Tebe to teprv bolet bude.
Uvidíme...

Jsem někde, kde neležím poprvé. Ale tentokrát s úplně jinými myšlenkami. Brečela jsem, už nechci. Má bolest musí mít taky nějakou kapacitu, nějaký konec. Mám chuť udělat nějakou blbost. Hodně velkou.

Horko, horko, HORKO!

19. června 2013 v 17:49 | Miss Nothing
Nenavrátně se blížíme k bodu, který nám všem osvětluje tváře. Ano, to je konec školního roku. Už je mi naprosto jedno, co budu mít na výzo. Stejně je to jen papír. Jen to sezení ve škole, i když už jsou ve většině předmětech uzavřené známky, je k nevydržení.

A ještě více k nevydržení je to horko! Ááá, kéž by bylo o 5°C stupňů méně, byla bych šťastná! Ale tohle se už nedá vydržet. Ještě že byla včera ta bouřka, to jediné mě zachránilo.


Jak vy snášíte to počasí? A poslední dny ve škole?

Rest in Peace...

22. května 2013 v 19:05 | Miss Nothing
Jo, bohužel to tak bývá, že jakmila se dodrápete nahoru, tak zjistíte, že jste vlastně na dně úplně něčeho jiného. Stává se, stalo se mně právě teď. Tuhle jednu stranu bych chtěla věnovat naší fenečce Ciri, která odešla z tohoto světa.

A že mě to dostalo a pořádně! Byla tak mladá..5 let, ani ne. Něco snědla, pravděpodobně jed na krysy (já ty lidi nesnáším, co nechávají na sídlišti válet!!). Bohužel to nezvládla. Ležela u veterináře na kapačkách 3 dny, ale už jí nebylo pomoci :(

A tak tady dva dny v kuse už řvu.
Jasně, říkejte si, že to bylo jen zvíře, podřadné, "jen" pes.
Jak pro koho. Pro mě to byla osobnost stejně důležitá jako jsou mí přátelé. A stále je. Brala jsem ji jako druhou sestru, jako nejlepší kamarádku. Protože přátelé říkají, že jsou tu pro vás vždycky..Ale víte, že to tak prostě není. Ale ten pes, ten tu pro Vás je vždycky. A miluje Vás, upřímně, takové jací jste. A já miluju ji.
Ikdyž tady možná už není. Sice ne fyzicky, ale navždy bude v našich srdcích a vzpomínkách a ...
... do prdele zas řvu jak děcko!
Tohle si nezasloužila... A já se s ní nestihla ani pořádně rozloučit :'(

Tolik mě to zaskočilo. A pořád tomu nedokážu uvěřit. To přece není možné. Nedovedu si představit, že bych s ní nechodila ven, že prostě nepřijde z venku a nezačne do mě ňufat čumáčkem.. Tolik to bolí..Tolik mě to mrzí. Kdybych mohla něco udělat cokoliv... :(

R.I.P. Ciri (2008-2013)

Vytrženo z deníku...

16. května 2013 v 20:28 | Miss Nothing
Jediná výhoda našeho ústavu, co si naivně říká gymnázium, je, že když jsou maturity, tak my máme volno. Čtvrtek, pátek a podnělí. Krásné.. Tak jsme toho využily, ze včerejška na dnešek si s kamarádkami udělaly dámskou jízdu - znáte to, kecání až do rána, kulmování vlasů, filmy, spousta jídla.. ^.^ No, užila jsem si to, už dlouho jsme nic takového neměly.

Už je mi líp, necítím se tak zmatená. Jsou tu prostě věci, které se nezdají a nakonec vás posunou nejvíce.
Jen doufat, že pro změnu nespadnu někam jinam.
Vypovídat se bylo děsně fajn, překonat ten strach, že to bude vědět zase někdo další. Však co na tom záleží. už je to stejně všechno jedno. Nebo ne?

Omluvám se za zmatené kecy, ale mně to děsně pomáhá se vždycky vypsat.
O víkendu pryč, těším se, byť to mohlo být stokrát lepší! Co už, osud má hold jiný smysl pro humor...

Cesta Vlakem

8. května 2013 v 20:53 | Miss Nothing
Vylézt tři schody, zapadnout do prvního aspoň trochu prázného kupé. A jen čekat, až se vlak rozjede.
Pozorovat krajinu - lesy, hory, řeky, sem tam běžící zajíc... Je to krásné. Hudba ze sluchátek hrajících do uší, nač vnímat okolní svět.. když se můžu uzamknout v tom svém. Ve svých myšlenkách, vzpomínkách.. Žít aspoň na ty dvě hodiny jen a jen tou cestou.
Alespoň já to mám ráda.
Celkově ježdění vlakem, je to paráda! :)

A miluju Brno! :) Byla jsem tam teď na majálesu, pokusím se zítra nebo co nejdřív o tom napsat článek, protože to nemělo chybu!!! :)

Bloudím..

29. dubna 2013 v 20:05 | Miss Nothing
Bloudím...
Ano, v mém případě to přece jenom asi nebude tak zvláštní. Jenže horší je, když nevíte, kde bloudíte. Ani kde chcete nakonec skončit.
Bojím se jakéhokoliv závěru a tak se radši motám dokola. Bojím se být šťastná, a i kdybych cebevíc chtěla, 100% to prostě nepůjde, ne teď. Bojím se být smutná, protože já prostě nejsem. Bojím se vstát, protože se bojím pádu. Bojím se padnout, protože to přináší bolest. Bojím se bát.
Dneska v noci jsem omdlela. Zase jednou, po dlouhé době. Nechutný pocit!

Chci obejmutí, abych byla v pohodě, ale jak si o něj říct, když vlastě to vypadá, že v pohodě jsem? Zbytečně bych dávala najevo, že ne a to pravda taky není.
Nechci být zmatená. Nechci se bát.
A chci méně učení.
 
 

Reklama