Books

Jan-Philipp Sendker - Jít za hlasem svého srdce

10. října 2013 v 18:06 | Miss Nothing
Tak jsem dočetla boží knížku.
Není to vůbec můj styl četby. Popravdě, mamka mi ji dala, že je to super knížka a že si ji mám přečíst. Dvakrát jsem se do toho nehrnula po přečtení o čem to má být, protože tenhle typ knížek mě obvykle nezajímá. Nerada čtu o Asijských státech, narozdíl od mamky, která to zbožňuje.
Nicméně, jsem nesmírně ráda, že jsem si to přečetla. Protože tak pěknou knihu by si měl přečíst opravdu každý.

Letopisy Narnie

25. června 2013 v 19:57 | Miss Nothing
Já vám nevím, možná to na mě přišlo právě tím, že se objevila Narnie opět po dlouhé době v televizi, ale ...uvědomila jsem si jak moc ji miluju. Všechny knížky jsem přelouskala jedním dechem. C.S. Lewis psal úžasně, mělo to nádech, napětí, krásu, kouzlo. Člověk si řekne, fantasy jako každé jiné. Ale těžko, každá fantasy knížka má něco nového, něco do sebe.

Letopisy Narnie. 7 dílů, každý popisuje jiný příběh. Každý je jedinečný, nový a neopakovatelný. Jediná postava, která se vyskytuje ve všech dílech, je Aslan. Jako zobrazení nejvyššího. Jako moudrý a laskavý, zároveň strašlivý a neochočený. Já si ho hned oblíbila. Sálá z něj velká osobnost, obrovská síla. Jakoby se člověk podíval na oblohu v našem světě a viděl ho tam občas, ukrytého v mracích. Možná ho Lewis zosobnil takto, jako "našeho" Boha. Ale na to už nikdo odpověď nedostane.


Hodně se mi líbí ta pohádkovost příběhu o Narnii, která je obsáhlá v knihách. Všechny dryády, víly, trpaslíci, bludičkové, draci,... Ve filmu je to už větší boj, ale i tak se musím přiznat, že filmy mě také nadchly. Ale o těch teď řeč není.

Nápad se skříní, která slouží jako brána do jiné říše, je naprosto originální a skvělý. Malá Lucinka mě jako malou zaujala nejvíc, svou odvahou. Kolikrát jsem chtěla být jako ona, když jsem byla menší. Musím se přiznat, že jsem se v ní shlídla v některých věcech. V lásce ke zvířatům, touze pomoct těm, kteří to potřebují.
Edmund byl pro mě tak trochu záhadou, především v díle Lev, čarodějnice a skříň. Jeho povaha mě štvala a to i přesto, že bych se sama asi nechovala kolikrát líp. V dalších dílech jde vidět, jak vyspěl a stal se z něj opravdu urozený a velký král.
Třetí ze sourozenců, Zuzana, mi vždycky připadala jako trochu zakřiknutá, slušná. V Poslední Bitvě to šlo poznat nejvíc, když jako dospělá žena zapomněla myslet na krásu dětství, víru. Radši se stala další ušlápnutou dámičkou, žijící jen a pouze v racionálním světě.
Nejstarší, Nejvyšší vládce Petr. I ten měl své mouchy. Ale Narnie z něj udělala muže, silného, bystrého, spravedlivého. A i když vyrostl v dospělého, nezapomněl na to, co ho v mládí všemu naučilo. Petra jsem měla taky vždy ráda, připadal mi správný. A ve filmu ho hraje William Moseley, a ten je něco pro mě :P

Objevují se zde taky Eustace a Jill. Ty dva už tolik nemusím, dobrodružství prožívají také skvělá, ale jejich povahy mi v mnoha případech vadí.
Je další spousta postav, které bych mohla charakterizovat, ale vypíšu už jen některé, pro mě důležité. Bílá čarodějnice, typický příklad člověka, který si myslí, že může mít vše. Pan Tumnus, faun, pro přátelství porušil zákon. Princ Kaspian, jel až na konec světa, aby našel lásku a pravdu. Malý milý přítel, trpaslík, nevěřil, ale síla víry a poznání ho dostala na správné místo.

Tak nějak bych řekla, že ty knihy nemají chybu. Jestli jste je nečetli, tak vám je doporučuju! Dala bych jim 100 bodů ze 100! Protože si to zaslouží.. :)
Já vím, vychvaluju, ale ono je opravdu co! Možná si řeknete, že je to pro děti. Asi jo, bylo to původně napsané pro děti. Ale je to přesně ten typ knihy, který vnímáte v každém věku jinak. V dětství tam vidíte jiný smysl, jiný v dopsívání a úplně něco jiného tam najdeme v dospělosti. V tom je to filosofické, psychologické. A hlavně krásné! :)
 
 

Reklama