Září 2013

Don't know what to think

29. září 2013 v 18:47 | Miss Nothing |  Thoughts, feelings
Maybe I just think too much..

Nicméně, na tom by nemělo být přece nic špatného?
Problém je v tom, že s tím, jak pomalu přichází podzim, tak stejně přestávám...tušit, co vlastně chci.
Co vlastně dělám.
Kdo jsem.
Co si myslet.

A je to dost na nic. Všechno je tak..matoucí.
Je to v signálech. Ale každý čte přece signály jinak. Všichni vidíme všecko jinak.
Tak jak mám sakra tušit, jak to myslíte..?
Z toho přemýšlení nad vším mě už bolí hlava. Jasně, rozhodnout se. Bylo by nejlepším řešením.
Ale když já nevím.
Jsem zmatená, v rozpacích. A nechci se rozhodovat. Bojím se stát na té křižovatce. Už příliš mnohokrát jsem se zmýlila, vybrala si špatnou cestu. Co když to tak dopadne zase...


Setkání s literární postavou

15. září 2013 v 18:06 | Miss Nothing |  My Stories, Poems, etc.
Rozhodla jsem se, že to zkusím. Protože za zkoušku člověk nic nedá :)
Kniha: Pýcha a Předusek
Postava: Elisabeth Benentová/Darcyová
Autorka: Jane Austenová
Počet znaků: 1782 (maximum 1800)

Vím, že mi nezbývá čas. Srdce cítím někde v krku a plíce protestují. Ale musím to stihnout. Naposled popadám dech a rozbíhám se. Je to už jen kousek. Slyším hučení vlaku. Ještě protáhnu krok a konečně je přede mnou nádraží.
Měsíc vykoukne zpoza mraku a osvítí mi závěrečnou rovinku. Průvodčí už už dává píšťalku ke rtům, aby dal povel řidiči. Rychle otevřu dveře a naskočím dovnitř. Vlak se pomalu rozjíždí.
Chvíli jen tak stojím a snažím se uklidnit, dýchat. Otevřu dveře do prázdného vagonu. Tak pozdě už nikdo nejezdí. Sednu si na sedadlo u okna. Okýnko se zamlžuje, jak zrychleně dýchám. Pozoruji krajinu za sklem.
Hlavou se opřu o opěradlo.
Mé myšlenky se stočí k nedávným událostem. Potřebovala bych radu, nevím, jak dál. Najednou se otevřou dveře a do vagonu vstoupí Elisabeth Darcyová. Pohledem mě vyhledá a usměje se.
Posadí se na sedadlo naproti mému.
"Drahá," začne "moc dobře vím, jak se teď cítíš. Nevíš, ke které pravdě se přiklonit. My, lidé, dáváme až příliš velký důraz na první dojem a na to, co vidíme. Sledujeme pouze očima, ne srdcem. A jednou za to budeme potrastáni."
Začnu si nervozně pohrávat s náhrdelníkem. "Jenže já nevím, zda mu můžu věřit."
"A víš jistě, že tvá sestra říká pravdu? Že jen nežárlí? Také jsem byla tak slepá, zmýlila jsem se ve svém muži. Ale přiznala jsem chybu, otevřela své srdce. A podívej, jak šťastná jsem v Pemberley. Zkus jej ještě vyslechnout. A v tu chvíli také dobře naslouchej své duši. Však ona ti prozradí, jaká je pravda."
Opět se na mě usmála a pohladila mě po tváři.
"Není to lehké." Slza mi ztekla po líci.
"Nikdo nikdy neřekl, že to bude jednoduché. Ale výsledek za to stojí, za tu bolest, zmatenost, nevědomí. Stačí věřit."
Pak se zvedla a pomalu pryč.
Seděla jsem a přemýšlela nad tím, co mi pověděla. Měla pravdu.

Tralalá..zpět anebo jo..?!

11. září 2013 v 20:22 | Miss Nothing |  Thoughts, feelings
Dobrý večer!
Omluvám se za dlouho absenci, ale nějak jsem se sekla. Mezi realitou a minulostí, což jsou prázdniny... Brouzdám někde ve výškách a prostě se mi nechce spadnout dolů. Uznávám, že jsem teď nějak neměla čas a ni chuť porkačovat v blogu. Své oblíbené jsem však četla, ačkoliv komentářů jsem taky moc nezanechala. Moc se omlouvám za svou lenost, ale je to těžká nemoc!

Prázdniny byly bombastické, i když pár nepěkných věcí se taky stalo. První jsem byla na táboře a..popravdě nešťastná se z něj vracela. Proč? Odpověď je jednoduchá. Kamarád! Který pro mě bohužel znamená víc než jen to. A že já su blbec, takž řeším způsoby fakt divnými způsoby. Jak? Měním si barvu vlasů! Takže po tom, co máte pocit, že jste ztratili kluka, co ho máte strááášně moc rádi, a zároveň nejlepšího kamaráda, prostě každý udělá nějakou blbost. A já si odbarvila vlasy.. Jako být blond je můj sen už dlouho, ale tady jsem to asi přehnala.

Pak jsem jela s našima na rodinnou dovolenou. Projeli jsme značnou část republiky, střední Čechy, severní, nakonec zpátky k nám na Moravu. Nebylo to špatné, jen.. jsem už asi stará na dovolené s rodiči.
Nějaký čas ztrávený doma, s přáteli.
V srpnu do Chorvatska. Což bylo parádní. Moře, hory, slunce, historické město. Mělo to všechno. Nejela jsem s rodiči, ale se sestrou a přáteli, o což to bylo lepší. Větší volnost. Pohoda :)

Ale sůl a spousta slunce dala zabrat mým vlasům. Jsou teď vysušené a tak nějak si nejsem jistá, jestli tu blond (nebo jak přesně tu barvu nazvat) ještě chci. Jakože spíš ne. Takže obarvit, ke kadeřnici ostříhat, čekat na spousty keců lidí okolo, proč jsem to zase změnila, když jsem to tolik chtěla. Ách. Nicméně, musí to být, ty vlasy chcu ozdravit! Držte palce, ať vydržím zas nějaký čas bez barvení! Jsem v tom fakt strašná!
Nějaký rady na dobré masky nebo přípravdy na vlasy? Ozkoušené a fakt účinné? Chci to dát do pořádku :)