Jan-Philipp Sendker - Jít za hlasem svého srdce

10. října 2013 v 18:06 | Miss Nothing |  Books
Tak jsem dočetla boží knížku.
Není to vůbec můj styl četby. Popravdě, mamka mi ji dala, že je to super knížka a že si ji mám přečíst. Dvakrát jsem se do toho nehrnula po přečtení o čem to má být, protože tenhle typ knížek mě obvykle nezajímá. Nerada čtu o Asijských státech, narozdíl od mamky, která to zbožňuje.
Nicméně, jsem nesmírně ráda, že jsem si to přečetla. Protože tak pěknou knihu by si měl přečíst opravdu každý.

 

Heh..what?

6. října 2013 v 19:12 | Miss Nothing |  Thoughts, feelings
Tralalá, tralalí.
Yes, už je mi lépe, než u minulého článku. Mnohem lépe.
Teda, není mi dobře po té fyzické stránce, rýma, kašel, jaksi se mi motá hlava..
Co na tom, na tom už tolik nesejde..
Když je mi líp po té psychické stránce. Ne, možná stále 100% nevím, co chcu. Ale vím, kde se pohybuju...Snad
Nikdo neví nikdy nic jistě, mám strach. Ale menší.
S těma motýlkama v břiše.
Těžko se pořádně přemýšlí... :)
Ale klepu, pořáááááááádně klepu!


Don't know what to think

29. září 2013 v 18:47 | Miss Nothing |  Thoughts, feelings
Maybe I just think too much..

Nicméně, na tom by nemělo být přece nic špatného?
Problém je v tom, že s tím, jak pomalu přichází podzim, tak stejně přestávám...tušit, co vlastně chci.
Co vlastně dělám.
Kdo jsem.
Co si myslet.

A je to dost na nic. Všechno je tak..matoucí.
Je to v signálech. Ale každý čte přece signály jinak. Všichni vidíme všecko jinak.
Tak jak mám sakra tušit, jak to myslíte..?
Z toho přemýšlení nad vším mě už bolí hlava. Jasně, rozhodnout se. Bylo by nejlepším řešením.
Ale když já nevím.
Jsem zmatená, v rozpacích. A nechci se rozhodovat. Bojím se stát na té křižovatce. Už příliš mnohokrát jsem se zmýlila, vybrala si špatnou cestu. Co když to tak dopadne zase...

 


Setkání s literární postavou

15. září 2013 v 18:06 | Miss Nothing |  My Stories, Poems, etc.
Rozhodla jsem se, že to zkusím. Protože za zkoušku člověk nic nedá :)
Kniha: Pýcha a Předusek
Postava: Elisabeth Benentová/Darcyová
Autorka: Jane Austenová
Počet znaků: 1782 (maximum 1800)

Vím, že mi nezbývá čas. Srdce cítím někde v krku a plíce protestují. Ale musím to stihnout. Naposled popadám dech a rozbíhám se. Je to už jen kousek. Slyším hučení vlaku. Ještě protáhnu krok a konečně je přede mnou nádraží.
Měsíc vykoukne zpoza mraku a osvítí mi závěrečnou rovinku. Průvodčí už už dává píšťalku ke rtům, aby dal povel řidiči. Rychle otevřu dveře a naskočím dovnitř. Vlak se pomalu rozjíždí.
Chvíli jen tak stojím a snažím se uklidnit, dýchat. Otevřu dveře do prázdného vagonu. Tak pozdě už nikdo nejezdí. Sednu si na sedadlo u okna. Okýnko se zamlžuje, jak zrychleně dýchám. Pozoruji krajinu za sklem.
Hlavou se opřu o opěradlo.
Mé myšlenky se stočí k nedávným událostem. Potřebovala bych radu, nevím, jak dál. Najednou se otevřou dveře a do vagonu vstoupí Elisabeth Darcyová. Pohledem mě vyhledá a usměje se.
Posadí se na sedadlo naproti mému.
"Drahá," začne "moc dobře vím, jak se teď cítíš. Nevíš, ke které pravdě se přiklonit. My, lidé, dáváme až příliš velký důraz na první dojem a na to, co vidíme. Sledujeme pouze očima, ne srdcem. A jednou za to budeme potrastáni."
Začnu si nervozně pohrávat s náhrdelníkem. "Jenže já nevím, zda mu můžu věřit."
"A víš jistě, že tvá sestra říká pravdu? Že jen nežárlí? Také jsem byla tak slepá, zmýlila jsem se ve svém muži. Ale přiznala jsem chybu, otevřela své srdce. A podívej, jak šťastná jsem v Pemberley. Zkus jej ještě vyslechnout. A v tu chvíli také dobře naslouchej své duši. Však ona ti prozradí, jaká je pravda."
Opět se na mě usmála a pohladila mě po tváři.
"Není to lehké." Slza mi ztekla po líci.
"Nikdo nikdy neřekl, že to bude jednoduché. Ale výsledek za to stojí, za tu bolest, zmatenost, nevědomí. Stačí věřit."
Pak se zvedla a pomalu pryč.
Seděla jsem a přemýšlela nad tím, co mi pověděla. Měla pravdu.

Tralalá..zpět anebo jo..?!

11. září 2013 v 20:22 | Miss Nothing |  Thoughts, feelings
Dobrý večer!
Omluvám se za dlouho absenci, ale nějak jsem se sekla. Mezi realitou a minulostí, což jsou prázdniny... Brouzdám někde ve výškách a prostě se mi nechce spadnout dolů. Uznávám, že jsem teď nějak neměla čas a ni chuť porkačovat v blogu. Své oblíbené jsem však četla, ačkoliv komentářů jsem taky moc nezanechala. Moc se omlouvám za svou lenost, ale je to těžká nemoc!

Prázdniny byly bombastické, i když pár nepěkných věcí se taky stalo. První jsem byla na táboře a..popravdě nešťastná se z něj vracela. Proč? Odpověď je jednoduchá. Kamarád! Který pro mě bohužel znamená víc než jen to. A že já su blbec, takž řeším způsoby fakt divnými způsoby. Jak? Měním si barvu vlasů! Takže po tom, co máte pocit, že jste ztratili kluka, co ho máte strááášně moc rádi, a zároveň nejlepšího kamaráda, prostě každý udělá nějakou blbost. A já si odbarvila vlasy.. Jako být blond je můj sen už dlouho, ale tady jsem to asi přehnala.

Pak jsem jela s našima na rodinnou dovolenou. Projeli jsme značnou část republiky, střední Čechy, severní, nakonec zpátky k nám na Moravu. Nebylo to špatné, jen.. jsem už asi stará na dovolené s rodiči.
Nějaký čas ztrávený doma, s přáteli.
V srpnu do Chorvatska. Což bylo parádní. Moře, hory, slunce, historické město. Mělo to všechno. Nejela jsem s rodiči, ale se sestrou a přáteli, o což to bylo lepší. Větší volnost. Pohoda :)

Ale sůl a spousta slunce dala zabrat mým vlasům. Jsou teď vysušené a tak nějak si nejsem jistá, jestli tu blond (nebo jak přesně tu barvu nazvat) ještě chci. Jakože spíš ne. Takže obarvit, ke kadeřnici ostříhat, čekat na spousty keců lidí okolo, proč jsem to zase změnila, když jsem to tolik chtěla. Ách. Nicméně, musí to být, ty vlasy chcu ozdravit! Držte palce, ať vydržím zas nějaký čas bez barvení! Jsem v tom fakt strašná!
Nějaký rady na dobré masky nebo přípravdy na vlasy? Ozkoušené a fakt účinné? Chci to dát do pořádku :)

Out of my head..

22. července 2013 v 9:31 | Miss Nothing |  Thoughts, feelings
Omlouvám se za dlouhou nepřítomnost, ale jak jsou ty prázdniny, nějak nestíhám. Doufám, že si je užíváte :)

Proč člověk dělá něco, co tak necítí..? Mně to nedává smysl.
Akorát je to podnětem pro toho druhého. Vždyť on trpí. Uvědomuješ si to vůbec?
Ne, možná nechápe, co je to za cit.
Jednou citlivý, chápavý, dokonce skromný a obětavý. V druhé chvíli myšlenkama jinde, nechápavý, lhostejný.
Kdo se v Tobě má vyznat?
Mě to bolí. Ale něco ve mně mi napovídá, že Tebe to teprv bolet bude.
Uvidíme...

Jsem někde, kde neležím poprvé. Ale tentokrát s úplně jinými myšlenkami. Brečela jsem, už nechci. Má bolest musí mít taky nějakou kapacitu, nějaký konec. Mám chuť udělat nějakou blbost. Hodně velkou.

Letopisy Narnie

25. června 2013 v 19:57 | Miss Nothing |  Books
Já vám nevím, možná to na mě přišlo právě tím, že se objevila Narnie opět po dlouhé době v televizi, ale ...uvědomila jsem si jak moc ji miluju. Všechny knížky jsem přelouskala jedním dechem. C.S. Lewis psal úžasně, mělo to nádech, napětí, krásu, kouzlo. Člověk si řekne, fantasy jako každé jiné. Ale těžko, každá fantasy knížka má něco nového, něco do sebe.

Letopisy Narnie. 7 dílů, každý popisuje jiný příběh. Každý je jedinečný, nový a neopakovatelný. Jediná postava, která se vyskytuje ve všech dílech, je Aslan. Jako zobrazení nejvyššího. Jako moudrý a laskavý, zároveň strašlivý a neochočený. Já si ho hned oblíbila. Sálá z něj velká osobnost, obrovská síla. Jakoby se člověk podíval na oblohu v našem světě a viděl ho tam občas, ukrytého v mracích. Možná ho Lewis zosobnil takto, jako "našeho" Boha. Ale na to už nikdo odpověď nedostane.


Hodně se mi líbí ta pohádkovost příběhu o Narnii, která je obsáhlá v knihách. Všechny dryády, víly, trpaslíci, bludičkové, draci,... Ve filmu je to už větší boj, ale i tak se musím přiznat, že filmy mě také nadchly. Ale o těch teď řeč není.

Nápad se skříní, která slouží jako brána do jiné říše, je naprosto originální a skvělý. Malá Lucinka mě jako malou zaujala nejvíc, svou odvahou. Kolikrát jsem chtěla být jako ona, když jsem byla menší. Musím se přiznat, že jsem se v ní shlídla v některých věcech. V lásce ke zvířatům, touze pomoct těm, kteří to potřebují.
Edmund byl pro mě tak trochu záhadou, především v díle Lev, čarodějnice a skříň. Jeho povaha mě štvala a to i přesto, že bych se sama asi nechovala kolikrát líp. V dalších dílech jde vidět, jak vyspěl a stal se z něj opravdu urozený a velký král.
Třetí ze sourozenců, Zuzana, mi vždycky připadala jako trochu zakřiknutá, slušná. V Poslední Bitvě to šlo poznat nejvíc, když jako dospělá žena zapomněla myslet na krásu dětství, víru. Radši se stala další ušlápnutou dámičkou, žijící jen a pouze v racionálním světě.
Nejstarší, Nejvyšší vládce Petr. I ten měl své mouchy. Ale Narnie z něj udělala muže, silného, bystrého, spravedlivého. A i když vyrostl v dospělého, nezapomněl na to, co ho v mládí všemu naučilo. Petra jsem měla taky vždy ráda, připadal mi správný. A ve filmu ho hraje William Moseley, a ten je něco pro mě :P

Objevují se zde taky Eustace a Jill. Ty dva už tolik nemusím, dobrodružství prožívají také skvělá, ale jejich povahy mi v mnoha případech vadí.
Je další spousta postav, které bych mohla charakterizovat, ale vypíšu už jen některé, pro mě důležité. Bílá čarodějnice, typický příklad člověka, který si myslí, že může mít vše. Pan Tumnus, faun, pro přátelství porušil zákon. Princ Kaspian, jel až na konec světa, aby našel lásku a pravdu. Malý milý přítel, trpaslík, nevěřil, ale síla víry a poznání ho dostala na správné místo.

Tak nějak bych řekla, že ty knihy nemají chybu. Jestli jste je nečetli, tak vám je doporučuju! Dala bych jim 100 bodů ze 100! Protože si to zaslouží.. :)
Já vím, vychvaluju, ale ono je opravdu co! Možná si řeknete, že je to pro děti. Asi jo, bylo to původně napsané pro děti. Ale je to přesně ten typ knihy, který vnímáte v každém věku jinak. V dětství tam vidíte jiný smysl, jiný v dopsívání a úplně něco jiného tam najdeme v dospělosti. V tom je to filosofické, psychologické. A hlavně krásné! :)

Horko, horko, HORKO!

19. června 2013 v 17:49 | Miss Nothing |  Thoughts, feelings
Nenavrátně se blížíme k bodu, který nám všem osvětluje tváře. Ano, to je konec školního roku. Už je mi naprosto jedno, co budu mít na výzo. Stejně je to jen papír. Jen to sezení ve škole, i když už jsou ve většině předmětech uzavřené známky, je k nevydržení.

A ještě více k nevydržení je to horko! Ááá, kéž by bylo o 5°C stupňů méně, byla bych šťastná! Ale tohle se už nedá vydržet. Ještě že byla včera ta bouřka, to jediné mě zachránilo.


Jak vy snášíte to počasí? A poslední dny ve škole?

No.1: Přátelé

9. června 2013 v 12:59 | Miss Nothing |  Articles
Tak jo, startujem.. Jo a velice omlouvám, že jsem tu tenhle týden vůbec nebyla, ale jak je konec školního roku a samé testy, tak jsem nestíhala :/

30 věcí, které mám ráda

Přátelé

Asi bych to nebyla já, kdybych si jako první nevybrala tohle téma. Nemůžu si pomoct, ale .. oni pro mě prostě jsou na prvním místě. A víte ještě co? Miluju je.. Všechny do jednoho! :)

Každý máme spousty přátel. Ale ať si každý tvrdí co chce, vždycky jsou někteří, kteří do Vašeho srdce spadli prostě hlouběji. I já to tak mám, i když já mám ráda všechny lidi se kterýma se bavím (jinak bych se s něma asi moc nebavila,že.. :D)
Máme tady u nás ve městě takovou "partu" :) Těžko určit přesný počet, prostě jsme to my, jak se sejdem, je to různý. A čas strávený s nima je to nejúžasnější.
Máme mezi sebou dobré vztahy, rozumíme si. A k zábavě rozhodně nepotřebujeme alkohol, i když s ním to jde taky že :D

Nechci tady vypisovat jména, jen... prostě .. musím se přiznat, že každý den děkuju Bohu za to, že je mám. Že jsou tu pro mě, můžu se jim s čímkoliv svěřit. Respektují mě, neodsoudí, vyslechnou. Jistě, za někým z nich bych možná s problémem nešla, nicméně to je ve mně a ne v nich, ale vím, že bych klidně mohla :)

Když nás někdo vidí jít po náměstí, tak asi pomyslí, že jde parta bláznů. Jo, tak trochu jsme, ale kdo není..? A být normální, není to přece taková zábava :)
Jsme prostě kdo jsme :))

Za přátelé jsem opravdu vděčná, kolikrát si nejsu jistá, jestli si je zasloužím. Upřímně doufám, že to vydrží..neříkám, že navždy, ale myslím, že se budem přátelit ještě hodně dlouho. Přecejen to už nějakých 8 let se všema trvá..
Hlavně by bylo strašně bolestivé tyhle lidi ztratit.
Mám už tolik vzpomínek, zážitků, které nikdy NIKDY nechci zapomenout.
(takovvým tím úžasným snem je, že jednou budem jako v tom seriálu Přátelé ;) )

I'll be there for you, 'cause you there for me too...

Nebýt těch lidí, asi teď taky nejsem taková jaká jsem. Vděčím jim za spoustu věcí. A doufám, že i já jsem jim byla někdy nápomocná.
Máte i vy nějakou takovou partu lidí? Nebo jen "best frienda" ?

About me..?

1. června 2013 v 19:32 | Miss Nothing |  Off Topic
Vím, že zdravím po dlouhé době. Celý týden se chystám napsat, ale nějak to nestíhám. Blíží se konec školního roku a je to jeden test za druhým. Opravdu "zábavička".
Nicméně..
Hodně se teď na blozích objevují články typu "30 věcí, které mám ráda" a podobné.. Popravdě, mě to zaujalo. ALe mám takový nápad, vidinu v hlavě, ale bůh ví, jestli se jí zas udržím. Záleží, jestli taky na tom, jestli by byl nějaký aspoň trochu zájem.
Taky bych to udělala, těch 30 věcí, co mám ráda, později možná i co nemám ráda. Možná i jiný číslo. Ale každý článek na jednu. Ať se můžu hezky rozepsat, to já ráda :) Protože vypsat to umí každý, ale já chci přidat obrázky, důkazy, důvody.. Takže, co myslíte? Chcete anebo ne? (Popravdě, líbí se mně to natolik, že to asi udělám, i když zájem nebude :D )


Kam dál